ZŠ Kutnohorská

O škole

Základní škola v Praze 10- Dolních Měcholupech je jedinou školou v obci. Pracuje podle vzdělávacího programu Základní škola. Vyučovací proces je zaměřen na propojení školní a mimoškolní činnosti a intenzivní výuku anglického jazyka. Při škole pracuje Anglický odpolední klub (A.S.C.) vedený rodilými mluvčími.

Sborník ke 110. výročí založení školy

Zde Vám přinášíme text sborníku vydaného k letošnímu 110. výročí založení školy v Dolních Měcholupech. Celý sborník včetně fotografií je k dispozici u nás ve škole.

Vážení rodiče a přátelé školy,

právě jste otevřeli sborník vydaný ku příležitosti 110. výročí existence školy v Dolních Měcholupech. Na následujících stranách se seznámíte se stručnou historií naší obce, prožijete 110. školní rok, dozvíte se, jak probíhaly celoškolní projekty, a pobavíte se u střípků ze školní kroniky.

Výčet akcí pořádaných přímo školou, pořadů, kterých se žáci během roku zúčastnili, i přehled soutěží, ve kterých naši žáci uspěli, vás přesvědčí, že šíře aktivit naší školy daleko převyšuje běžný standard. Vyučování na zdejší škole to­tiž už dávno neprobíhá v duchu strohých příkazů opiš, přečti, spočítej. Výuka na­opak směřuje k rozvíjení logických schopností, k umění vidět souvislosti, pracovat s informacemi a vyjádřit tvůrčím způsobem svůj názor. Ukázky, které tvoří jádro celého sborníku, jsou toho důkazem.

Stejně jako se všechny třídy podle svých možností zapojovaly do předcho­zích projektů, podílely se i na přípravě oslav 110. výročí existence školy. Celou novou budovu prozářila slavnostní výzdoba, 110 sluníček je přímo symbolem letoš­ního jubilea. Speciální kapitola je věnována žákovským pracím, které v rámci oslav přímo souvisejí s tématem „naše škola“. O zručnosti a výtvarném talentu žáků vás nejlépe přesvědčí nabídka výrobků na druhém ročníku Jarmarku. Ty vznikaly především na kroužku výtvarných technik a keramiky.

Tyto kroužky ale nejsou zdaleka jediné, které naše škola nabízí. V odpoledních hodinách mohou děti rozvíjet své dovednosti na kroužku flétny, florbalu, pohybových her, angličtiny pro nejmenší, bojových sportů… Ve druhém pololetí přibyla nově konverzace v angličtině s rodilým mluvčím.

Ani v příštím školním roce ale neusneme na vavřínech. Vedle stávajících kroužků pořádaných školou, k nimž od září přibude ještě taneční kroužek, budou moci naši žáci navštěvovat anglický odpolední klub, který pracuje při jazykové škole Bead School, s níž jsme navázali spolupráci.

Ačkoliv ještě nezačaly ani prázdniny, už teď probíhá příprava příštího školního roku. Plánují se kulturní i naučné pořady, školní projekty i akce, které už mají svou tradici, a všichni přemýšlejí, jak udělat školní rok 2004/2005 ještě lepší než byl ten letošní.

Nezbývá než do dalších let naší škole popřát fůru dobrých nápadů, chytré a šikovné žáky a plnou podporu ze strany veřejnosti a rodičů.

Naše milá školo,

přejeme Ti všechno nejlepší ke 110. narozeninám. Ať se Ti daří a ať tu stojíš do 200. Ať máš hodně žáků a ať se jim u Tebe líbí. Nenech si ubližovat od ošklivých dětí a ať Tě děti nezlobí. Děkujeme Ti za pomůcky a za to, že jsi nás přijala, abychom se tu mohli učit.

Pozdravují Tě žáci 3. třídy

Dolnoměcholupská historie

Jméno vesnice Měcholupy – bez bližšího označení Velké (Dolní) nebo Malé (Horní) – se v pramenech objevuje poprvé roku 1309.

Podle starých záznamů pochází jméno z časů, kdy se v místech, kde ves­nice při silnici z Prahy do Kutné Hory leží, rozprostíraly rozsáhlé lesy, v nichž lapkové přepadali pocestné a loupili jim „měchy“.

V polovině 14. století se začínají obě vesnice rozlišovat. V roce 1364 se v Dolních Měcholupech připomíná tvrz, kterou zde s dvorem vlastnil bohatý praž­ský měšťan Jakeš Rechcer. Jeho nástupcem se pravděpodobně stal Prokop Bohu­slavův z rodu Olbramoviců, zmiňovaný v roce 1382, a po něm od roku 1411 jeho bratr Bohuslav. Zmíněný Bohuslav prodal Měcholupy pražskému měšťanovi Janovi Nichelenovi. Ve 20. letech 15. století snad vlastnil Dolní Měcholupy Prokop Černý (vnuk Bohuslavův), po něm je zdědil Jan z Klučova a v roce 1440 přešly dědictvím na jeho syna Olbrama z Klučova.

Počátkem 16. století náležela část Dolních Měcholup, označovaná jako „po­plužní dvůr“, průhonickému panství Jana Dubeckého z Dubče. Ten v roce 1508 odkázal celý svůj majetek jediné dceři Žofce a jejímu manželovi Zikmundovi Záp­skému ze Záp. V roce 1542 připadly Měcholupy jejich synu Oldřichovi. Druhou část Měcholup vlastnili v 16. století křižovníci s červenou hvězdou, jediný půvo­dem český církevní řád. Ti ji roku 1562 prodali Hanušovi Renšpergerovi z Renšperga a ten tuto část připojil k Uhříněvsi. Od něho ji spolu s uhříněveským panstvím koupil roku 1579 Jaroslav Smiřický ze Smiřic.

V majetku této rodiny zůstalo panství až do roku 1621, kdy bylo po smrti Albrechta Jana Smiřického pro jeho účast ve stavovském povstání zkonfisko­váno. Roku 1622 je koupil kníže Karel z Lichtenštejna. Také druhá část patřící rodině Zápských ze Záp bylo po Bílé hoře zkonfiskována a prodána Karlovi Lich­tenštejnskému. Součástí lichtenštejnského uhříněveského panství byly Dolní Mě­cholupy až do poloviny 19. století.

Berní rula Kouřimského kraje z roku 1654 uvádí, že v tomto roce zde stálo 5 selských gruntů. Roku 1756 došlo k okolí k významné bitvě mezi pruskou a habsburskou armádou. V roce 1818 se začalo s výstavbou kostelecké silnice. V roce 1843 zde bylo 20 domů se 154 obyvateli. Dodnes se dochoval půdorys středověké vsi vesměs se zástavbou v podobě z 19. a z první poloviny 20. století. V roce 1968, kdy byly Dolní Měcholupy připojeny k Praze, měly 270 domů a 1309 obyvatel.

V současnosti mají Dolní Měcholupy 360 domů a asi 1000 obyvatel.

Kol. autorů: Kniha o Praze 15, Praha 1998, s. 92

Z kroniky školy v Dolních Měcholupech

Statistika počtu žáků

*⁾ plus 26 žáků v 6., 7. a 8. ročníku

Střípky ze školní kroniky

V roce 1952/53 byly školní pololetní prázdniny prodlouženy, takže trvaly od 2. do 16. února.

V létě 1953 byly děti z této školy na ozdravných zotavovacích prázdninách, pro­tože v té době nebyly ještě školy v přírodě v průběhu roku.

Dne 11. října 1953 sehráli ve škole žáci pohádkovou hru Jeníček a Mařenka. V březnu v tomtéž školním roce hrály děti pohádku Sněženka.

V letech 1952 až 1954 se konaly pravidelně akce „Mandelinka bramborová“, při kterých se žáci účastnili sběru mandelinky z bramborových polí v okolí Měcholup.

V roce 1970 byla provedena rozsáhlá adaptace školy, bylo zavedeno ústřední to­pení, přestavěno hygienické zařízení a vodovod a vyměněny dveře. Žáci se učili částečně jak v jídelně MŠ v Dolních Měcholupech, tak v budově ZŠ Štěrboholy a ZŠ v Dubči.

V roce 1978/79 měly děti mimořádné třítýdenní prázdniny, které byly způsobeny mimořádně chladným počasím. Děti je strávily doma nebo ve školní družině.

žáci 5. tř.

Jubilejní 110. školní rok

Školní rok 2003/2004, který byl pro naši školu už rokem 110., začal jako všechny předchozí 1. září.

Září je v životě školy měsícem vzpomínek na prázdniny, vítání se spolužáky a opakování loňského učiva. Přesto bylo už září plné událostí.

Slavnostní zahájení si nejvíce zapamatovali jistě letošní prvňáčci, které v jejich první škole přivítala paní ředitelka s panem starostou.

Žáci druhé a čtvrté třídy vyjeli již 8. září na školu v přírodě do Střelských Hoštic. V krásném prostředí moderního a skvěle vybaveného areálu se vydali po stopách Robinsona Crusoe. Odměnou za splněné úkoly a vyhrané soutěže byly kousky lodi, na které pak naši robinsoni šťastně dopluli až domů. Tradici tématic­kých škol v přírodě zahájil již předprázdninový pobyt letošní třetí a páté třídy, při němž účastníci zdolávali pevnost Boyard.

Pátá třída koncem měsíce navštívila v planetáriu poutavý pořad o pohybech Země a naší sluneční soustavě, činnost zahájil také školní časopis Měcholupáček.

Září, během kterého se všichni i duchem už vrátili do školních lavic, rychle uběhlo a začal neméně rušný říjen.

Říjen je měsíc, kdy se začíná už „naostro“. Všechny zážitky jsou převyprá­věné, všechno učivo zopakováno – je nejvyšší čas vrhnout se na nové úkoly.

V prvním říjnovém týdnu už tradičně zahájily provoz všechny kroužky, které jsou v pestré nabídce naší školy, pro současné i bývalé žáky začalo fungo­vat informační centrum (knihovna a počítačová učebna s přístupem na internet), začala akce Školní mléko. Novinkou bylo vyhlášení prvního celoškolního projektu v rámci environmentální výchovy. Výsledkům těchto projektů je věnována samo­statná kapitola.

Nejvýraznější zlom nastal pro žáky páté třídy, kteří se pod vedením paní učitelky Kutové začali připravovat na přijímací zkoušky na víceletá gymnázia.

K rušnému životu školy přispěly i akce mimo školní budovu. Druhá a třetí třída navštívila představení O hloupém Kubovi v dětském divadle Minor. Vtipná pohádka se zpěvy se všem moc líbila. Jako doplnění výuky prvouky podnikli tito žáci ještě vlastivědnou vycházku do Prahy, cílem cesty byl Pražský hrad.

Čtyřka a pětka si jela do Reduty procvičit angličtinu na pořad Jackie and the Giant Family.

Dne 2. října jsme jeli do divadla Reduta. Cesta byla krátká. Když jsme při­šli k divadlu, připadalo nám malé. Prostor byl malý, ale pohodlný. Potkali jsme spoustu žáků, kteří odešli z naší školy do ZŠ Rybníčky.

Jackie měla rodiče, kteří se pořád hádali. Rozhodla se napsat svému kama­rádovi, dobrému obrovi, který se jmenoval Mr. Good. Při cestě za ním narazila na zlé obry. Jednomu z nich zabila bratra a ten se ji za to rozhodl uvařit. Ale nako­nec všechno dobře dopadlo.

Nejvíce se nám líbila písnička Me and my friend. A nejhezčí scénka z celého představení byla, když se všichni navzájem zaklínali.

Bylo to pěkné, stručné a zábavné. Slyšeli jsme dobře. I když to bylo v angličtině, rozuměli jsme skoro všemu. Naučili jsme se nové písničky a slovíčka. Moc se nám to líbilo.

žáci 5. tř.

Obě třídy se v průběhu října zúčastnily také literárních besed v knihovně na Skalce, se kterou naše škola pravidelné spolupracuje.

Dne 17. října jsme jeli do knihovny na Skalce. Povídali jsme si o básnících a o ma­lířích, kteří tvoří pro děti. Četli nám básničky a my jsme některé zazpívali. Na závěr jsme se pokusili sestavit básničku sami. Mně se to docela líbilo.

Martin Rulec, 5. tř.

Žirafa

Žirafa má dlouhý krk

a dělá frk, frk, frk.

Bydlí v zoologické zahradě

a válí se tam na trávě.

Když k ní přijdou kamarádi,

tak jsou všichni spolu rádi.

Bonbóny jí dávají,

na krk se jí dívají.

Lucie Průchová, 5. tř.

Jan Blažek, 5. tř.

Podzimní výprava

Skauti veselí

ničeho si nehledí.

Vaří v kotlíku

a vylili polívku.

Opekli brambory,

snědli je na poli.

Vyráběli draky,

zatáhly se mraky.

Daniel Stárek, 5. tř.

Aneta Drábková, 5. tř.

Vrcholem října byl ale zcela nepochybně Halloween. Halloween party, kte­rou připravuje nejstarší ročník v rámci výuky angličtiny, má už dlouhou tradici. Na slet čarodějnic, kouzelníků a hrůzostrašných příšer se vždy všichni těší. Celá škola se zahalí do strašidelné výzdoby, v koutech poblikávají lampy a všichni zkoušejí základní anglické fráze. Páťáci nastudovali pohádku Červená Karkulka v angličtině. Nechybělo ani čarodějnické pohoštění. Letošním hitem byly žabí mozečky.

Listopad je měsícem špatného počasí, melancholie a prvního hodnocení školní práce. Blíží se čtvrtletí a ti největší nadšenci se koncem měsíce začínají těšit na Vánoce.

Stodesátý listopad patřil v životě naší školy k těm klidnějším měsícům. Čtvrtá a pátá třída navštívila v Minoru představení Golem, celá škola pak byla po­zvaná na muzikál Malý princ do divadla Solidarita. Hlavní roli – Malého prince – hrál a zpíval náš bývalý žák Dmitrij Dovžik.

V prosinci ovládla celou školu předvánoční nálada. Oslavy Vánoc mají ve škole vždy své neopakovatelné kouzlo. Všechny třídy doslova posedla výroba přá­níček, výzdoba tříd i celé školy.

Už 1. prosince se žáci 1.–3. ročníku vypravili na Skalku, aby se na besedě v knihovně dozvěděli něco víc o vánočních zvycích a koledách. V souvislosti s prvním celoškolním projektem, který měl žákům pomoci seznámit se s ekosystémem lesa, žáci 2., 3. a 5. ročníku absolvovali výukový program pod zášti­tou Ministerstva zemědělství přímo v lese. Hned následující den proběhla prezentace a žáci si vyzkoušeli, jaké to je vystupovat před větším publikem.

Projektem na další období byly logicky Vánoce. Vyhodnocení a prezentace byla spojena s prvním ročníkem turnaje v dámě, který se uskutečnil poslední školní den roku 2003. Vítězové jednotlivých třídních kol se na závěr utkali ve slavnostním finále, které proběhlo před zraky celé školy na velké šachovnici v nové budově. I při náročném programu zbyl čas i na besídky jednotlivých tříd. Žáci si mezi sebou rozdali dárečky, některé třídy si uspořádaly hodinu soutěží, jiné se dohodly na společném sledování oblíbeného filmu.

O vánoční náladu se naši žáci podělili i s ostatními obyvateli obce. S pásmem vánočních básniček a koled navštívili Úřad městské části Dolní Mě­cholupy, dům s pečovatelskou službou, mateřskou školu a školní jídelnu. A pro každého měli připravený dáreček a milé přáníčko.

Přestože Vánoce byly jednoznačně hlavním tématem měsíce, nesmíme za­pomenout ani na oslavu svátku sv. Mikuláše. Stejně jako v předešlých letech si „Mikulášskou“ vzali na starost žáci pátého ročníku a všechny spolužáky odměnili, nebo neodměnili, podle zápisu v pekelné knize hříchů.

Leden znamená ve škole jediné – pozor, blíží se pololetí! Je to doba zkou­šení, písemek a posledních šancí vylepšit si známku. Přesto i v lednu si všechny třídy našly čas, aby vyrazily mimo školní budovu. Čtvrtá a pátá navštívily koncert Jiřího Stivína v kostele sv. Šimona a Judy a slavnou pohádku Rozum a štěstí v divadle Minor. První, druhá a třetí třída se vypravily na Lovce mamutů také do Minoru.

Stejně pěkně jako vánoční vystoupení si žáci připravili průvod Tří králů, schopní počtáři se zúčastnili obvodního kola matematické olympiády.

Velmi důležitým lednovým dnem byl zápis budoucích žáčků prvního ročníku. No a na závěr pochopitelně pololetní vysvědčení. Někteří byli se svými výsledky spokojeni, někteří věděli, že by to mohlo být i lepší, kdyby… Tak snad na konci školního roku!

Únor představuje po hektickém lednu oddechový čas na začátku druhého pololetí. Pro páťáky je měsícem, kdy je poslední příležitost se rozhodnout, zda podat přihlášku na víceleté gymnázium. Ti letošní nebyli výjimkou. Druhé a třetí třídě začal plavecký výcvik v moderním areálu UK v Hostivaři, začátek měsíce všem zpříjemnilo varietní představení Kouzelný měšec a školní družina uspořádala pro žáky masopustní karnevalové odpoledne.

Jakou máme rádi zimu?

Mám rád zimu, když je bílá jako zmizík. Ale nemám rád zimu, když je šedá jako šedá barva. Musí být pořádná zima, aby se dalo bruslit. V zimě jezdíme na hory a můžeme lyžovat. O zimních prázdninách je hodně zábavy. Dá se stavět iglú, sáň­kovat, lyžovat a taky bobovat. Když ale prší, je celá zima zkažená a to si potom vůbec neužijem.

Michal Menčík, 3. tř.

Máme rádi zimu bílou a sněhovatou a taky lyžovatou a snowboardovatou, taky bruslivou a bobovatou, sáňkovatou a pekáčovatou, lopatovou a koulovatou. Ještě hokejovou a občas televizovou.

Michal Jelínek a Kamil Bernášek, 3. tř.

Mám ráda zimu, když je hodně sněhu. Mám ráda zimu taky proto, že se mů­žeme koulovat a můžeme bobovat. Zima je dobrá, když je zamrzlý rybník a dá se brus­lit. Mám ráda, když můžeme stavět sněhuláky a modelovat ze sněhu různé věci. V zimě můžeme dávat ptáčkům krmení, pokud máme dobré srdce. Zima je prostě krásná.

Tereza Maršíková, 3. tř.

Březen uběhl ve znamení pilné práce. Žáci čtvrté a páté třídy se zapojili do celostátní matematické soutěže Klokánek a páťáci navíc do projektu Kalibro, který mapuje znalosti a schopnosti žáků pátých tříd celé republiky. Nutno říci, že si naši žáci nevedli vůbec špatně.

V dubnu se s přicházejícím jarem přiblížilo čtvrtletí, Velikonoce a všechny třídy se zapojily do příprav slavnostní výzdoby ke 110. výročí založení školy. Hlavním motivem se stalo 110 krásných sluníček, z nichž každé je neopakovatelný originál a připomíná jeden školní rok, který naše škola už zažila.

Ani velikonoční svátky nezůstaly bez povšimnutí a žáci je ve školní jídelně a ve škole na schodech opět připomněli pásmem koled, pěknými kraslicemi a přá­níčky.

Na jaro byly objednané také velmi kvalitní programy v pražském ekologic­kém centru Toulcův dvůr. Dvojka a trojka se seznámila s životem na statku, čtyřka a pětka pronikala do tajů vody v programu Teče voda, teče.

Začátek jara už tradičně přinesl i sportovní události. ZŠ Jeseniova pořá­dala stejně jako v předchozích letech Aprílový běh, kterého se se ctí zúčastnili i naši žáci. SRPŠ zase pozvalo všechny děti na Povelikonoční běh do měcholup­ského lesíka.

Ani v dubnu se ovšem nezapomnělo na znalosti a ty matematické mohli pá­ťáci dokázat v soutěži Ukaž, co umíš, kterou organizuje ZŠ s rozšířenou výukou matematiky Uhelný trh.

Květen je ve škole vždy měsícem pilné práce. Dokončuje se látka, aby zbylo dost času na opakování, a ti nejméně trpěliví začínají pomalu myslet na prázdniny.

Třetí třída se ještě stihla v Toulcově dvoře vydat na Cestu ke chlebu, všichni si nakonec odnášeli vlastnoručně upečený dalamánek.

Hlavní událostí května byl ale florbalový turnaj. Vedle dvou družstev naší školy se zúčastnily ještě ZŠ V Rybníčkách a ZŠ Vachkova z Uhříněvsi. I druhý ročník turnaje O pohár starosty Dolních Měcholup se vydařil. Mužstva hrála s plným nasazením, diváci se mohli na třech stanovištích zapojit do různých do­provodných soutěží. Pohár bohužel tentokrát nezůstal doma, na vítězství dosáhlo družstvo ZŠ V Rybníčkách.

Červen – poslední měsíc školního roku. Opakování, písemky, uzavírání zná­mek. Ale nejen to. Také oslavy Dne dětí a řada dalšího.

První červnový den mají všechny děti svátek. Naše škola pro ně i letos při­pravila příjemné překvapení v podobě filmu Peter Pan. Promítání v Paláci Flora se všem líbilo, na své si přišli i notoričtí nakupovači.

Druhý ročník Jarmarku právě probíhá a za všechny výrobky za­slouží tvůrci velkou pochvalu.

Poslední týden června je letos premiérově věnován celodenním projektům. Největší ohlas zaznamenalo nocování přímo ve škole, ale i ostatní připravené akti­vity našly značný počet zájemců. Možná se letos zrodí nová tradice a děti budou mít zase o důvod víc, proč se těšit na příští školní rok.

Celoškolní projekty v rámci environmentální výchovy

Environmentální výchova představuje nové moderní pojetí vyučování a mezi­předmětových vztahů. Klade důraz na ekologii, na výchovu k péči o životní pro­středí a jejím hlavním cílem je ukázat dětem, že všechno souvisí se vším. Čím více budeme o určitém problému vědět, čím více pohledů při jeho řešení uplat­níme, tím lépe najdeme nejvhodnější řešení. To je základní princip environmen­tální vý­chovy.

Jak je zřejmé, prochází environmentální výchova napříč všemi učebními předměty. V tomto smyslu byly formulovány i celoškolní projekty, na nichž se po­dílely všechny třídy. Jednotlivé příspěvky odpovídaly věku žáků a byly vhodně zkombinovány s probíraným učivem.

Zadání prvního projektu znělo Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jednotlivé třídy k němu přistoupily po svém, příspěvky byly velmi pestré a za­stoupeny byly i všechny vyučovací předměty.

První třída zahájila prezentaci projektu pásmem písniček a básniček s motivem lesa. Druhá a třetí třída si při hodinách prvouky připravily rozhovory s nejznámějšími druhy stromů, čtvrtá třída nastudovala dramatizaci povídky Daisy Mrázkové Neplač muchomůrko. Páťáci se zaměřili na stromy v nedalekém lesíku a připravili názorný herbář. Vedle toho posbírali množství přísloví a přirov­nání, která tématicky s lesem souvisejí, a jejich výtvarnou podobu předložili ostatním jako hádanku. Všichni si také mohli prohlédnout anglický obrázkový slovník s tématem lesa.

Studánka

Ke krásné studánce

chodí srnky pít,

dívat se na vrabce

a jen tak si snít

o zelené trávě,

která dobrá je.

Zajíci

Zajíc řekl, máme hody,

všechno půjde do pohody.

V tom však řekla liška,

máme prázdná bříška.

Zajíci pomalu utíkali.

A přesto lišce utekli.

Anna Kutová, 4. tř.

Rozhovory se stromy

Dobrý den, pane kaštane.

Dobrý den, já nejsem kaštan.

Jak se tedy jmenujete?

Moje správné jméno je jírovec maďal.

Kde vás můžeme nejčastěji potkat?

Mám původ v jihovýchodní Evropě, ale dnes běžně rostu ve všech stromořadích a parcích.

Kdy kvetete?

Od května do června.

A jak vypadají vaše květy?

Podobají se bílým nebo červeným svíčkám.

A co vaše plody?

To jsou přece známé kaštany, hněďoučké a kulaťoučké.

Výborně, a k čemu se dají využít?

Kaštany můžete sbírat jako krmení pro lesní zvěř.

To je skutečně zajímavé, děkuji za rozhovor.

Není zač, na shledanou.

Veronika Stárková, 2. tř., Hana Drábková, 3. tř.

Dobrý den, jak se máte?

Dobrý den, děkuji, dobře.

Děkuji, že jste si na naše diváky udělal čas.

Není zač.

Můžete našim posluchačům říci, jaké je vaše celé jméno?

Javor klen.

A jste jehličnatý, nebo listnatý?

Samozřejmě listnatý.

A jaké máte listy?

Listy mám dělené a jsem na ně opravdu pyšný.

A co vaše koruna?

Je krásně pravidelná.

Máte vztah k nějaké zemi?

Ano, mám. Ke Kanadě.

A můžete nám prozradit proč?

Jsem jejich národní strom a javorový list mají dokonce na vlajce.

A co se vyrábí z vašeho dřeva?

Hudební nástroje.

Děkuji za rozhovor.

Sandra Zábršová, 2. tř., Lucie Marková, 3. tř.

Druhým tématem byly Vánoce. I tady se prezentace všem podařila. Všechny třídy společně si zazpívaly nejkrásnější vánoční koledy, páťáci si dali práci s vymýšlením vánočních příběhů, ve kterých všechna slova začínala na V, čtyřka připravila pro všechny žáky, kteří už se učí angličtinu, pexeso s vánoční slovní zásobou. Žáci třetí a druhé třídy připomněli ostatním nejznámější vánoční zvyky slovem i obrazem.

Vánoční vyprávění

Vánoce vypadaly velmi všedně. Vánoční výzdoba ve veliké vile vyhlížela velice vá­nočně. Vánoční vojáček Vladislav visel ve velké vile. Vánoční věci voněly ve velké verandě ve vile. Venku vyli vlci ve velkém vjezdu vedle velkých vrat. Vítek vypil vodu ve velké vánoční váze.

Martin Rulec, 5. tř.

Vánoční veselí vyrušilo vytí vlků. Vánoční výzdoba visela vedle ve vitríně. Vycpané veverky visely ve vitríně vedle vánoční výzdoby. Vysloužilý voják vypil víno. Vaše Výsost vyšla ven ve veliké vánoční výstroji.

David Mysík, 5. tř.

Vánoce ve Vysočanech

Vy víte! Vánoční větve voní vánoční vůní. Ve velké vánoční výzdobě vidíte velké vánoční vločky. Výzdoba vyhovuje všem veselým Vítkům, Vaškům, Věrám, Vratisla­vům a Vladislavům. Ve váze vidíte velký vánoční věnec. Vánoční večeře vyžaduje velikou vytrvalost. Vánočka Votavových voní Vánocemi.Ve vysoké věži visí velká vánočně ozdobená větev. Ve vedlejší vile vidíme vánoční výzdobu. Vysoká vánoční víla vítala všechny Václavy: „Vystydne vám večeře. Vaše váza vypadá výborně."

Vločky víří vzduchem, ve vodě ve vaně víří vydra Vlastička.

Monika Zedníčková, Pavla Bobošíková, 5. tř.

Na začátek druhého pololetí bylo připraveno téma Naše vlast – Česká republika. Také tentokrát byly přístupy k tématu různorodé. Pětka si zahrála na cestovní kancelář a vyrobila poutače k vybraným regionům České republiky. Čtvr­ťáci pracovali se statistickou ročenkou, nejzajímavější údaje zpracovali do pře­hledných grafů. Také různě zaměřené mapy ČR se jim moc povedly. Žáci druhé a třetí třídy si zase připravili stručné povídání o místě, které mají nejraději, kde se jim líbilo, a doprovodili je obrázky. První třída opět všechny potěšila písničko­vým pásmem.

Moje oblíbené místo

Písek je velké město. Protéká tam Otava. Okolo města je hezký velký les. V Písku je nejstarší kamenný most v České republice. Písek leží v jižních Čechách.

David Svoboda, 2. tř.

Tanvaldský Špičák je v Jizerských horách. Byl jsem tam o jarních prázdni­nách. Bylo tam moc hezky, chtěl bych tam jet znovu. Je tam moc hezká roz­hledna. Byla postavena v roce 1907 a je ve výšce 808 metrů nad mořem.

Daniel Straka, 3. tř.

Bydlím v Praze. Ráda chodím do obchodů a k Mac Donaldovi. V Praze sídlí parla­ment a prezident. Je tu hodně památek. V Praze bydlí moje babička. Jezdím k ní o víkendu. Chodím ráda do kina, jezdím v ulicích na kole. Mám tu plno kama­rádů. Praha je hlavní město České republiky.

Tereza Maršíková, 3. tř.

Do Zoo Liberec jezdíme skoro každý rok. Je tam plno zajímavých zvířat, napří­klad opice, pandy, sloni a další. Jedeme tam přibližně dvě hodiny. Je to dost velká zahrada. Je nejstarší v české republice. Liberec leží pod Jizerskými horami.

Lucie Marková, 3. tř.

Vzhledem k letošnímu výročí bylo další téma jasné – Naše obec a 110. výročí založení školy. Vedle výzdoby, na které se podílely všechny třídy, vznikla řada výborných slohových prací, které nějakým způsobem odrážejí téma „naše škola“.

Můj nej… den ve škole

Můj nejlepší den ve škole byl v první třídě, když pro nás žáci 4. třídy připravili velikonoční překvapení. Zhotovili pro každého z nás obří velikonoční vejce. Vejce se dalo rozpůlit, proto ho obvázali pentlí. Všechna vejce pak schovali v parku a my jsme si je museli najít. Moje vejce leželo na trávě u smrku. Ve vejcích bylo moc a moc sladkostí.

Všichni si dali do nosu!!!

Moc se mi to líbilo!!!!

Aneta Drábková, 5. tř.

Můj nejsmutnější zážitek ze školy byl v první třídě. Nikoho jsem neznala, první dny jsem neměla žádné kamarády a to byly nejhorší zážitky ze školy. Byla jsem sama a bylo mi smutno po rodičích a po Terce. Než jsem si zvykla na školu a našla si kamarády, bylo mi hrozně.

Martina Votavová, 5. tř.

Můj nejlepší den ve škole byl o Vánocích. Přišla jsem do školy, seděli jsme u stromku a rozdávali si dárky. Ještě před tím jsme sehráli školní turnaj v dámě, nejdřív každý s každým ve třídě a potom se hrálo velké finále na chodbě na velké šachovnici. Na závěr jsme si popřáli s kamarády vše nej, nej, nej a abychom našli pod stromečkem to, co chceme, a přitom jsme poslouchali různou hudbu.

Monika Zedníčková, 5. tř.

Mým nejoblíbenějším časem v roce jsou Vánoce. A to i ve škole. Proto když se řekne nejlepší školní den, vybaví se mi mnoho dní předvánoční atmosféry, které jsem se svými spolužáky zažila mnohokrát. Obzvlášť vydařené byly Vánoce ve čtvrté třídě. To jsme do školy poslední den před vánočními prázdninami donesli cukroví, nápoje, videokazety, stromek a kazety. Dávali jsme si dárky, koukali na video, poslouchali, jedli a pili.

Pavla Bobošíková, 5. tř.

Můj nejlepší den byl na škole v přírodě ve 4. třídě ve Střelských Hošticích, když jsme museli potmě donést do cíle nápovědu, abychom mohli uhodnout heslo k pev­nosti Boyard. Došli jsme večer asi devět set metrů od školy a sami jsme šli podle rozsvícených svíček do areálu. Svíčky byly na dohled, takže se nemohl nikdo ztratit. Šli jsme sami a nesměli jsme se přiblížit k tomu před námi na blíž než dvacet metrů. Po cestě byly rozmístěny hlídky, ty nás pozorovaly, jestli nejdeme moc blízko za sebou. Když jsme porušili pravidlo, přišli jsme o nápovědu. Já jsem viděl jen jednu hlídku. Šli jsme podle toho, jak jsme si mysleli, že se bojíme. Na konci, když už byla úplná tma, šli ti nejodvážnější. Já jsem šel asi třetí, nebo čtvrtý od konce.

Martin Rulec, 5. tř.

Můj nejlepší den ve škole byl na škole v přírodě ve Střelských Hošticích. Hráli jsme celou dobu hru Pevnost Boyard a měli jsme sbírat klíče od pevnosti.

Jeden klíč jsme našli takhle:

Došli jsme na louku k řece a museli jsme vyluštit dopis v morseovce. Když jsme nevěděli písmeno, mohli jsme se podívat do nápovědy, která visela na stromě opo­dál. Když jsme vyluštili dopis, šli jsme hledat klíče. Některá družstva klíče našla. Po hledání jsme se šli koupat.

Daniel Stárek, 5. tř.

Probudil jsem se jako obvykle v sedm. Oblékl jsem se, najedl jsem se a šel jsem do školy. První hodina byla čeština. Seřazovali jsme jména podle abecedy. V matematice jsme procvičovali násobilku. Potom jsme měli dvouhodinovku vý­tvarné výchovy. Na ten den jsme si měli přinést kusy látky, které jsme doma ne­potřebovali. A paní učitelka nám řekla, že budeme polepovat panáka. Pracoval jsem ve dvojici s Michalem Jelínkem. Našemu panákovi jsme udělali černé kal­hoty, červenou košili, a červeno-modro-žluto-zelenou kravatu. Potom jsme šli na oběd. Myslím, že jsme měli lívanečky, moc mi to chutnalo. Pak jsme šli domů. Byl to moc hezký den.

Kamil Bernášek, 3. tř.

Co se děje ve škole v noci

Školní tajemství

Věřte, nevěřte, byla jedna žákyně a ta se jmenovala Káťa. Chtěla vědět, co se děje brzy ráno ve škole. Proto jednoho dne časně vstala a vydala se do školy.

Ve sborovně si půjčila klíče od půdy a rychle vyběhla nahoru. Zapomněla si knížku nebo něco, čím by se mohla zabavit. Prohledala půdu, jestli něco nenajde. Našla vchod do tajné knihovny. Byla tam spousta starých i nových knížek. Protože ráda četla, zabavila se raz dva a ani si nevšimla, že už je půlnoc.

Najednou se na půdě objevil kluk s milým přítulným psem. Káťa se lekla a schovala se. „Tak jdi,“ řekl pes. Kluk šel. Káťa to nechápala, tak čekala, co se bude dít. Vtom kluk uviděl Káťu, jak se krčí za knihovnou. Šel k ní. „Co tu děláš, kdo jsi, nemáš být už náhodou v posteli?“ řekl kluk. „Moc otázek najednou, já jsem Káťa, začetla jsem se do knížek a vůbec nepozorovala čas, a co ty?“nedala se Káťa. „Já jsem Martin,“ odpověděl rozpačitě kluk, „já tu uklízím.“ Kátě to při­šlo hodně divné, ale než stačila něco říct, ozval se pes: „Co tam děláš, jdi odpyká­vat svůj trest!“ „Jaký trest?“ ptala se Káťa. „No tak jo,“ odpověděl Martin. „Já tu před deseti lety, když jsem byl ve třetí třídě, schovával dětem boty. Jednou jsem je chtěl schovat na půdu. Tady na mě ale čekal tenhle pes. Zaklel mě a já teď musím chodit po šatnách a uklízet boty, bundy,..“ „To je mi líto,“ řekla Káťa. „Může tě někdo vysvobodit?“ „Ale ano,“ odpověděl Martin, „ale musí to být dívka, která by mi pomohla s odpykáním trestu.“ „Tak jdem!“ zavelela Káťa. „Ty bys šla?“ podivil se Martin. „No jasně,“ a tak šli.

Pro Káťu to byla hrozná práce, ale uklízela, aby Martina vysvobodila. Bylo půl druhé, když skončili. Šli na půdu. Pes pochopil, že Martin je vysvobozený, a tak je nechal jít.

Anna Kutová, 4. tř.

Byl jednou jeden lupič, co se rozhodl vyloupit školu. Vlezl oknem dovnitř a rozhlí­žel se. Najednou se rozletěly dveře a před ním stála jedna obluda. Vypadala jako pavouk, měla ale 4 uši a 8 nohou a křídla jako obří vosa. Obluda ustoupila a za ní stála celá banda podobných oblud. Vlezly do třídy. Některé začaly hrát karty s písemkami, některé uklízely panu učiteli na stole, některé opravovaly žákům chyby v sešitech jejich vlastním rukopisem i barvou pera, některé dokonce šly zasklít rozbité okno, o kterém pan učitel ještě nevěděl. Vtom se rozezněl mobil, který tam nechal v lavici nějaký nepořádný žák. Na displeji se ukázalo, že volá Pavel. Příšera poručila lupiči, aby ho zvedl. „Ahoj Michale, tady Pavel. Nevíš náho­dou, jaký máme dneska úkol?“ Lupič se vyděsil, protože mu obluda začala vyhro­žovat, že ten úkol bude muset udělat sám. Rychle začal hledat dveře a utekl pryč od školy. Už nikdy neloupil.

Martin Rulec, 5. tř.

Záhada ve škole

Jednoho dne se Karel se svou partou dohodli, že v noci navštíví školu, pro­tože se z ní ztrácely věci. Večer v půl deváté se potají sešli před školou. Protože ve škole byla pořád ještě paní školnice, schovali se na hřišti. Paní školnice odchá­zela v půl dvanácté. Najednou si všimli, že jí vypadly z tašky klíče. Ulevilo se jim, protože se nemuseli vloupat oknem. Popadli klíče a rychle odemkli.

Ve škole byla tma, rozsvítili baterky a tiše se ubírali do šaten, protože si mysleli, že tam uvidí záhadného lupiče. Ve dvanáct hodin se pořád nic nedělo, ale vtom uslyšeli tiché kroky, někdo se snažil dostat do knihovny. Rychle a tiše vy­běhli do auly, protože chtěli lupiči nadběhnout. Najednou uslyšeli velikou ránu. „Už vyrazil dveře,“ pomyslel si Karel. Jenomže rámus nepřestával, jako by někdo pustil moto­rovou pilu. „Jdeme pozdě,“ pomysleli si kluci, „už je v knihovně.“ Sly­šeli, jako by někdo rozbil okno, jenomže v knihovně okno není. Schovali se za roh, vypnuli ba­terky a poslouchali. Slyšeli, jak někdo nadává: ,,Ta pila se nechce roz­jet, ty knihy musím vyhodit tajným poklopem a zdrhnu!“ Karel se vřítil do míst­nosti, ale už jen zahlédl, jak muž skončil v podlaze. Země se za ním zavřela. Byli v přízemí, takže lupič musel utéct podzemím. Karel prohlásil: „Zítra sem musíme znovu!“ Zamkli, klíče si schovali.

Druhý den se sešli až v půl dvanácté. Šli na hřiště pro klíče, ale ty tam ne­byly! Všimli si ale, že nedaleko je špatně zakrytý poklop. Otevřeli ho a objevili tajnou chodbu. Slezli dolů po žebříku a vydali se do tmy. Najednou uviděli světlo, vychá­zelo štěrbinou z dalšího poklopu. Otevřeli ho a ocitli se v knihovně. Vše jim bylo jasné, lupič vždy utekl podzemní chodbou. Všechno si teď dali dohromady - lupič ukradl i klíče a přijde dveřmi. Oni si na něho počkají a zajmou ho.Schovali se a najednou hrůzou zapomněli na útok! Kousek od nich stál vysoký temný muž v černém obleku, s černou kuklou na hlavě. V ruce držel tlustou hůl a řetěz.

Vykradl všechny šatny a běžel do knihovny, vtom se ale kluci vzpamatovali a běželi mu nadběhnout. Muž uviděl Karla a jeho partu, zařval, upustil věci, popadl Karla a zmizel s ním v chodbě. Kluci začali křičet, polovina vběhla do chodby a druhá po­lovina vběhla na hřiště a počkala, až přiběhne lupič. Ten se za chvíli objevil, ale Karlův kamarád se ho nezalekl. Vytrhl mu hůl a omráčil ho. Lupič se skácel. Svá­zali ho řetězem a odvlekli na policii. Odevzdali ho strážníkům a šli domů.

Lenka Havlenová, 4. tř.

Jednoho večera, když už byla tma, se začali ve škole probouzet skřítci školníčci. Začali vylézat z umyvadel, květináčů, odpadkových košů i nedojedených svačin v lavicích. Začali dovádět po celé škole. Vlezli na počítače a zavirovali je. Pak bě­želi do družiny a házeli po sobě molitanovou stavebnicí. Když je to přestalo bavit, běželi počurat záchody, dokonce jednu roli papíru celou strčili do záchodu. Scho­vali album s fotkami a sundali ceduli ze dveří a strčili ji do jedné zapomenuté ak­tovky. Ti skřítci tam byli až do rána. Když začaly přicházet učitelky, skřítci se rozutekli. Ale binec ve škole zůstal a paní učitelky se děsily, co je to za nepořá­dek. Pak se domluvily a některé zůstaly přes noc ve škole, aby to zjistily. Když skřítci v noci vylezli, paní učitelky je pochytaly a přikázaly jim všechno uklidit a pohrozily jim, že když nebudou dělat dobrotu, že vyrostou a budou muset cho­dit do školy jako normální děti. Od té doby skřítci neškodí a někdy dokonce po­můžou uklidit.

Josef Spousta, 5. tř.

Byla jedna škola a v ní byl jeden kluk, který usnul odpoledne v družině. Když se probudil, byla skoro jedna hodina po půlnoci. Uslyšel hlasy. Byly to dva počítače, které někdo zapomněl vypnout. Takhle si povídaly:

„Ahoj, ty druhý počítači. Jak se jmenuješ? Já jsem Windows 95.“

„Já jsem Windows 98.“

„To se asi máš, viď? To k tobě chodí daleko víc dětí, protože toho umíš víc než já.“

„To chodí, ale zase to má nevýhody. Děti do mě pořád mlátí, když hrajou hry, a to mě bolí.“

„To mě to taky bolí, když do mě mlátí.“

„Tak víš co? Zkusíme jim to napsat na monitory.Třeba to pomůže.“

A na oba monitory si napsaly: DĚTI, KDYŽ DO NÁS NEBUDETE MLÁTIT PŘI HRANÍ HER, BUDETE SI S NÁMI MOCI DÉLE HRÁT.

Děti si to přečetly a chovaly se k počítačům lépe.

Michal Patočka, 5. tř.

Jednou jeden kluk Otakar dostal pětku do žákovské knížky a bál se jít domů, tak se schoval na půdu. Našel tam knihu a začetl se do ní. Četl dlouho, a pak se roz­hodl podívat se, jak vypadá škola v noci. Sešel dolů, všude už byla tma. Šel se po­dívat do jejich třídy. Tam chvíli seděl v lavici. Najednou slyšel ťapkání, ale nikoho neviděl. Otevřel se šuplík. Z něho vyskočil skřítek. Začal opravovat sešity, které paní učitelka nestihla opravit. Opravoval chyby, a bylo jich hodně. Otakar si uvě­domil: „To je můj sešit!“ Skřítek na to povídal: „No a co, že je to tvůj sešit. Mou povinností je ho opravit. Radši se uč, ať mám míň práce!!!“ Za chviličku přišli další skřítci, jeden zapnul počítač a začal tam dávat další nové programy na učení a další dva Otakara strčili do lavice k počítači a začali ho učit. „Učit nééé,“ volal Otakar. Ale neměl na vybranou. Když projel češtinu (a nebylo to nic moc), za­sle­chl zvláštní hlásky. Dvě učebnice si povídaly: „Já jsem učebnice Marka, ten neměl za celý rok žádnou chybu, to je ale vzorný žák!“ „To já patřím Otakarovi, ten má chyb! Asi by se měl víc učit, to je hrůza!!!“

Otakar už únavou usnul. Ráno ho napadlo, že se mu to třeba všechno jenom zdálo. Ale našel na své lavici položené vedle sebe dvě učebnice, svoji a Markovu. Zasty­děl se, začal se učit a za rok měl samé jedničky.

Daniel Stárek, 5. tř.

V noci vylezou v parku z keřů skřítci Dolnoměcholupáčci, kteří prolezou pode dveřmi (tedy ne úplně pode dveřmi – projdou zavřenými dveřmi, to oni samo­zřejmě umí, protože jsou kouzelní). Všichni se po skupinkách rozeběhnou po škole a začnou uklízet.

Pak je tu ještě další část bandy skřítků Dolnoměcholupáčků, to jsou ti, kteří se snaží opravovat v sešitech chyby, které děti přes den nadělaly. A těch opravdu není málo! Samozřejmě vždy nestihnou opravit vše, takže nějaké chyby zůstanou. Nebo také nemůžou opravit všechny chyby, aby to paním učitelkám nepřišlo pode­zřelé.

Skřítci Dolnoměcholupáčci nemůžou mít vždy oči všude, a proto díky svým kouzlům nasadí alespoň jednoho skřítka, aby kontroloval, které děti opisují. Těm dětem, které opisovaly, udělají skřítci do sešitů nebo do písemek chyby, respek­tive vymažou to, co děti opsaly.

Ti skřítci, kteří uklízejí, toho také nemají málo. Děti jsou nepořádné, to je o nich všeobecně známo, ale to byste nikdy neřekli, co dokáží udělat den co den nepo­řádku. Ale to víte, skřítci jsou řádně vyzbrojeni, a proto dokáží to, co dokáží. To máte zamést, vytřít, vyleštit podlahy, řádně smazat tabuli a srovnat lavice.

Kdyby se snad jednou stalo, že by skřítci našli školu uklizenou, ti starší by se asi složili a těm mladším by minimálně vypadly oči z důlků. Proto je možná pro skřítky lepší, že děti jsou takové, jaké jsou.

Pavla Bobošíková, 5. tř.

Co bychom si ve škole ještě přáli mít

Přál bych si, aby tady byla jídelna. Michal Menčík, 3. tř.

Chtěl bych stojany na kola a automaty na všechno. Michal Jelínek, 3. tř.

Přál bych si, abychom mohli chodit o přestávkách ven. Michal Kuběnka, 3. tř.

Přál bych si, aby bylo na počítačích víc her. Petr Vltavský, 2. tř.

Chtěl bych, aby byla ve škole posilovna. Lukáš Kosmata, 2. tř.

Přál bych si, aby byl ve škole bazén. Michal Rulec, 2. tř.

Přála bych si, aby tu byl i druhý stupeň. Lucie Marková, 3. tř.

Chtěla bych, abychom měli ve škole bufet. Kateřina Čížková, 3. tř.

110 slov

škola, lavice, židle, učitel, děti, tabule, školní taška, pravítko, pastelky, pe­nál, tužka, pero, propiska, fixy, papíry, učebnice, knížky, sešity, houba, magne­tická tabule, magnety, ředitelna, třída, sborovna, kabinet, jídelna, tělocvična, knihovna, kružítko, mikrotužka, guma, nástěnný obraz, nástěnka, televize, rádio, mapy, vi­deo, znak, tuhy, skříně, globus, ořezávátko, trezor, aula, počítače, klá­vesnice, WC, květiny, svačina, kufřík, voskovky, český jazyk, matematika, vlasti­věda, pří­rodověda, výtvarná výchova, pracovní činnosti, třídní kniha, vodovky, štětec, tem­pery, paleta, vysvědčení, kartička na mléko, kalendář, klíče, šatny, družina, zvo­nek, ukazovátko, umyvadlo, koš, mýdlo, slovníky, smetáček, lopatka, konev, lé­kár­nička, zmizík, piano, míče, stavebnice, keramika, modelína, rohožky, trojúhel­ník, pytle, grafy, notový sešit, rozvrh hodin, florbalky, tahák, topení, re­feráty, vy­chovatelky, kazety, ateliér, bačkory, hasicí přístroj, hřiště, cvi­čební úbor, in­koustová bombička, hudební nástroje, videokazety, kopírka, molitanka, kotelna, švihadla, kelí­mek, zářivka

žáci 4. tř.

Všechny dosud realizované projekty byly nejen veřejně prezentovány na společném setkání celé školy, ale následně vznikla vždy na hlavní chodbě a ve ves­tibulu výstava nejlepších prací, kterou si mohli žáci i návštěvníci školy prohléd­nout.

V závěru školního roku nás čeká ještě poslední projekt, kterým se před prázdninami rozloučíme. Je jím téma přátelství, mezilidských vztahů a poznání vlastní osobnosti.

I když témata projektů pro nový školní rok nejsou ještě jasná, určitě se všem při jejich zpracování bude dařit stejně dobře jako letos.

Úspěchy našich žáků v letošním školním roce

Matematická olympiáda – obvodní kolo Prahy 15

1. místo – Pavla Bobošíková, 5. tř.

4. místo – Martin Rulec, 5. tř.

7. místo – Martina Hybštová, 5. tř.

Matematická soutěž malotřídních škol Chrudimka

9. místo – Martina Hybštová, 5. tř.

10. místo – Lenka Havlenová, 4. tř.

11. místo – Pavla Bobošíková, 5. tř.

23. místo – Anna Kutová, 4. tř.

26. místo – Jana Hendrychová, 4. tř.

Matematická soutěž „Ukaž, co umíš“ pořádaná ZŠ Uhelný trh

4.-10. místo – Pavla Bobošíková, 5. tř.

22.-31. místo – David Mysík, 5. tř.

32.-55. místo – Aneta Drábková, 5. tř.

32.-55. místo – Martina Hybštová, 5. tř.

32.-55. místo – Martin Rulec, 5. tř.

Projekt KALIBRO

Čtení a informace – úspěšnost v Praze: 72,0 %, úspěšnost žáků naší 5. tř.: 79,4 %

Základ vzdělání - úspěšnost v Praze: 64,3 %, úspěšnost žáků naší 5. tř.: 71,2 %

Počty - úspěšnost v Praze: 63,2 %, úspěšnost žáků naší 5. tř.: 72,2 %

Aprílový běh pořádaný ZŠ Jeseniova

3. místo ve své kategorii – Michael Kuběnka, 3. tř.